1.D jako osadníci z Kristiánova

20200914 091606Naše první opravdové společné dobrodružství začalo v 7:50, kdy jsme se sešli na zastávce autobusu před bazénem. Již tam ale nastal menší problém, České dráhy jako vždy nezklamaly a jejich vlak spolu s našimi dvěma spolužačkami měl zpoždění.

Situaci zachránil pan školník, který se nabídl, že je vyzvedne na nádraží a do Bedřichova doveze autem. Hrdina dne. My mezitím dorazili na místo autobusem a při čekání si každý vylosoval lísteček se jménem svého spolužáka, se kterým se měl během dne dát do řeči, trochu ho vyzpovídat, získat odpovědi na pět otázek a nakonec se spolu vyfotit. Než jsme si vůbec všichni stihli pořádně přiřadit jména k obličejům, protože popravdě i po devíti dnech nám to stále dělalo problémy, dorazily poslední dvě účastnice zájezdu a mohli jsme vyrazit na cestu.

Cesta sice nebyla dlouhá, necelých pět kilometrů, ale nasadili jsme rychlejší tempo, abychom všechno stihli, a začínalo být horko. Někteří jsme si již nebyli jistí, jestli vůbec dojdeme do cíle, ale byli jsme odhodlaní a natěšení a cestu jsme si zpříjemňovali povídáním a plněním úkolu. Byl čas na pár rychlých pauz na focení, než jsme dorazili na místo do sklářské osady Kristiánov, kde nás přivítala milá paní průvodkyně z jabloneckého Muzea skla a bižuterie a hned jsme se dozvěděli náš další úkol. Ve skupinách po čtyřech až pěti lidech jsme hledali odpovědi na otázky týkající se historie osady. To vyžadovalo procházku po areálu tohoto objektu i návštěvu hřbitova. Soutěživost byla velká a zábava ještě větší. Dozvěděli jsme se spoustu nových zajímavých informací nejen o osadě, ale i o sobě navzájem.

Za odměnu každý dostal tužku ozdobenou „drahokamem“ a placku. Pak přišla na řadu ta kreativní část, vyrábění z korálků. Ti odvážnější z nás se pustili do výroby lištičky, ti ostatní dělali náramky. Vše se vydařilo, naštěstí nedošlo k žádným ztrátám a ani zraněním, odcházeli jsme s našimi výrobky a příjemným pocitem, jak jsme si to moc užili. Cesta zpátky už byla klidnější, měli jsme spoustu času a dokonce se stavili na malinovku a nanuk. Pak nám zbývalo jen dojít ke stadionu na autobus, rozloučit se a unavení, ale šťastní jsme se každý vydali svou vlastní cestou domů.

Michaela Zachardalová 1.D