Tělesná výchova – aneb zdraví tělem i duší

20160930 083914Oalib není jen ekonomika, účetnictví, daně a spousta dalších odborných předmětů. Naše skvělé tělocvikářky se starají i o naši fyzickou stránku. A proč? No abychom měli dost síly na to mučení, které nás čeká za lavicemi (samozřejmě s nadsázkou). A že nejde jen o naše znalosti, hluboko zakořeněné v naší mysli, dokazuje i fakt, že žáci prvních ročníků se každoročně účastní lyžařského výcviku a jejich o rok straší kolegové pro změnu sportovně-turistického kurzu v Chorvatsku. 

Samozřejmě se nenecháváme zahanbit ani v průběhu školního roku. Během klasických hodin se věnujeme různým míčovým hrám jako je volejbal, basketbal, dále pak třeba gymnastice, florbalu, lehké atletice a spoustu dalších. A co ty nevšední hodiny? Společně navštěvujeme například trampolíny, power jógu, jumping, spinning nebo třeba mini golf. Nenavštěvujeme ale jen kurzy, svá těla větráme i terénním během okolo přehrady, návštěvou vojenského hřiště Svojsíkova či cvičením na workoutových hřištích, umístěných v různých částech Liberce.

Výšlap na Libereckou výšinu
V pátek 30. září se naše třída 3.A vydala na pěší výlet. Děvčata se v hojném počtu sešla v tělocvičně přesně v 8:00 hod.
Plné elánu jsme vyrazily a za nedlouho jsme se ocitly v Lidových sadech. Namířeno jsme měly na Libereckou výšinu, jenž její první zmínka sahá na počátek 20. století. My jsme však nepotřebovaly celé století, abychom se vyšplhaly nahoru, nýbrž jen tak 15 minut od Liberecké ZOO. Musím tedy uznat, že sychravé počasí zaskočilo většinu z nás, nějaká rýmička a kašílek nás ale nezastavily! Ať už s menšími či většími problémy jsme se tryskově dostaly až k rozhledně. Tam nás od naší milované paní profesorky čekala odměna v podobě čaje, který nám přenechala.
Po načerpání sil a vyfocení pár „selfies“ jako důkaz, jsme se vydaly na zpáteční cestu. Ovšem jinou, delší, trasou. A některé aktivnější z nás si to zkusily lehkým klusem seběhnout. Společně jsme se pak kolem Technické Univerzity vracely do naší „domoviny“.

Hodina fitness jumpingu
V pátek 14. října jsme se pro změnu vydaly do tělocvičny Lokomotivy. Dohodnutý sraz v 7:50 hod opět porušilo několik dojíždějících děvčat kvůli zpoždění dopravních prostředků, ale to by jinak nebyl adrenalin, že? Všechny jsme se bleskurychle připravily a našich 60 minut pod taktovkou instruktorky mohlo vypuknout.
Jumping se mezi děvčaty stal velmi oblíbenou aktivitou tělesné výchovy. Ačkoliv se na první pohled může zdát, že tento relativně mladý sport nemůže být příliš fyzicky náročný, opak je pravdou. Pod dohledem již zmíněné instruktorky, která se primárně věnuje karate, jsme měly možnost zakusit intenzivní trénink. Ty zdatnější z nás mohly vyzkoušet těžší prvky všech sestav a myslím, že to se nám vyvedlo velmi dobře. Zabrat dostalo hlavně břišní a hýžďové svalstvo, nicméně žádný správný trenér není spokojený, dokud není cvičení přínosem pro celé tělo. Předcvičující trenérka se možná i z tohoto důvodu rozhodla i o zapojení hned několika karatistických prvků. Samotný závěr hodinky jsme strávily důkladným protažením. I přes notnou dávku únavy jsme si všechny osvěžení v podobě netradičního tělocviku užily, i když z nás „lilo jako z konve“.

Všechny zase netrpělivě očekáváme, co pro nás paní profesorka Kučerová opět vymyslí. Tímto bych jí ještě chtěla za celou dívčí část poděkovat, že nám oživuje tyto všední dny.

Kristýna Zíková, 3.A